Když se tedy během posledních několika let podařilo Janu Nevrklovi vzbudit dojem, že mezi utlačované a diskriminované patří i on a jeho Český svaz tělesně postižených sportovců, zajistil si tím prostor v médiích téměř automaticky. A jak se zdá, zřejmě doživotně.
Příběh je totiž pro některé české tvůrce mediálního obsahu důležitější než fakta. Je tedy úplně jedno, že celá historka o „diskriminovaných handicapovaných sportovcích“ dávno vyčpěla a kdo se chtěl seznámit s fakty, zjistil už dřív, že má vlastně dost ubohou pointu: Jan Nevrkla před sedmi lety vehnal svým unáhleným rozhodnutím, k němuž navíc nebyl oprávněn, členy ČSTPS do velmi obtížné situace, kterou musely řešit české soudy, státní správa, sněmovní výbory i mezinárodní sportovní autority, než se svaz stal na podzim loňského roku opět plnoprávným členem našeho národního paralympijského výboru.
Naposledy se nechali tímto příběhem unést můj kolega bloger Břetislav Olšer a dokonce i reportérka MfD Tereza Strnadová.
Olšer ve svém blogu těsně před koncem loňského roku mimo jiné procítěně popsal, jak se svým handicapem zápasí Nevrklův synovec Michal. Ten přišel následkem nehody při motocyklových závodech o nohu. Pod vedením svého strýce (jehož trenérské kvality jsem nikdy nezpochybňoval) se ale dokázal dostat nejprve na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a posléze – už s jiným realizačním týmem - i na zimní paralympiádu v Turíně.
A čtenáři se tak díky panu Olšerovi dověděli, jak vypadala „diskriminace“ sportovců ČSTPS v praxi. Michal Nevrkla se totiž na turínskou paralympiádu připravoval za peníze, které v té době sice nemohl ČPV adresovat jeho svazu, poukazoval je ale jednotlivým sportovcům. Celkem to za uplynulé roky bylo na deset milionů korun.
Michala Nevrklu ve dvouletém období před Turínem, kdy se na rozdělování státních dotací nepodílel jeho strýc a další funkcionáři ČSTPS, „diskriminoval“ ČPV více než 300 000 korunami – přesněji 180 000 v roce 2005 a 129 000 v paralympijském roce 2006...
Jen tak na okraj, Břetislav Olšer v blogu zmínil i turínské umístění Michala Nevrkly. I z těchto údajů je patrné, jak lidé naklonění naslouchat jeho strýci Janovi prezentují realitu české veřejnosti.
Podle Olšera skončil Nevrkla mladší osmý ve slalomu a sedmý v obřím slalomu. To jsou ovšem údaje vztahující se pouze k úzkému okruhu sportovců s nadkolenní amputací. Mezinárodní standardy se ale už před Turínem změnily a výsledky se začaly počítat za širší kategorie lyžařů: stojící, sedící a zrakově postižené.
Oficiální výsledková listina, která je k nahlédnutí mimo jiné na stránkách www.paralympic.org, tak ve skutečnosti řadí Michala Nevrklu na 26. příčku ze 64 startujících ve slalomu, v obřím slalomu skončil 33. z 66členného startovního pole.
Ještě méně oslnivé výsledky přivezl z Turína další člen ČSTPS, český paralympijský reprezentant v lyžování Jan Dostál. Dopadl tehdy nejhůř z české lyžařské výpravy – ve slalomu byl až 29. a v obřím slalomu 36. To vše – stejně jako Michal Nevrkla – ovšem za peníze z dotací, které mu poskytl Český paralympijský výbor.
Jan Dostál se navzdory tomu cítí diskriminován! Dokonce do té míry, že s kolegy Davidem Lukešem, kapitánem reprezentačního týmu rugby vozíčkářů (aktuálně na 23. místě v celosvětovém žebříčku, který je složen z 26 zemí, a po umístění na sedmém místě ze sedmi evropských zemí na ME 2011), a plavcem Vojtěchem Fraňkem inicioval předloni vznik „Petice za rovné podmínky všech handicapovaných sportovců“. Společně s vedením ČSTPS se jim podařilo petici („diskriminace“ je vidět na příkladech Michala Nevrkly a Jana Dostála) protlačit do Petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
O víkendu „objevila“ petici z roku 2010 i reportérka Strnadová a s chutí ji připomněla čtenářům MfD a iDnes. S požadavkem na aktuálnost informací se vypořádala povšechným konstatováním, že petice vznikla „nedávno“.
Tím, o co ve skutečnosti v českém paralympijském hnutí běží a jak je to s onou „diskriminací“, se reportérka, která se stala expertkou na sport handicapovaných ze dne na den, a to zřejmě jen díky svým brněnským kontaktům, nezabývala. Mohlo by to totiž narušit příběh, který se tak dobře prodává...
